Robotika se rozvíjí velmi dynamicky a je víc než jasné, že se dřív nebo později podepíše nejen na výrobě a službách, ale i na podobě pracovního trhu, může mít vlivy sociologické atd. To všechno nakonec z historie známe. Jen za poslední dvě století třeba díky páře, elektřině a nakonec i fabrikám Henryho Forda. Je správné se na změny připravit, a to včetně nějakého legislativního rámce. Velmi mne ale zarazil apokalyptické vize lucemburské kolegyně Mady Delvaux, která coby autorka příslušné zprávy Evropského parlamentu, v oficiálním dokumentu mj. píše: „Existuje možnost, že za několik desetiletí umělá inteligence překoná lidské duševní schopnosti, takže bude hrozit, že lidé, pokud na to nebudou připraveni, ztratí kontrolu nad tím, co sami stvořili, a tedy možná i schopnost rozhodovat o vlastním osudu a přežít jako biologický druh.“ Mady Delvaux se zabývá morálními aspekty vztahu mezi lidmi a roboty, navrhuje tzv. Chartu robotiky, která by definovala příslušné etické předpisy, soustředí se na udržitelnost sociálních systémů, kde navrhuje i ono zdanění práce robotů atd.
Pro další praktické využití robotů bych osobně dala přednost řekněme střízlivějším úvahám o nutných opatřeních - typickou oblastí je třeba institut odpovědnosti za škody a újmy, jejich jasné definice. Výrazný rozvoj robotů můžeme kromě klasické průmyslové výroby očekávat i ve zdravotnictví či dopravě - zde je nutné se pragmaticky zamyslet nad tím, jak otázky odpovědnosti řešit, stejně tak oblast bezpečnosti výroby a ochrany uživatelů či spotřebitelů.
Mě asi nikdo nebude podezírat z šíření negativních nálad proti Unii. Na to si jednak Brusel stačí svými přešlapy sám, jednak zcela realisticky vidím, že přínosy našeho členství v EU ona negativa jasně převálcují. Ani nemohu kolegyni upřít jistý literární dar, nebo přinejmenším bujnou fantazii, s níž o robotech hovoří jako o „elektronických osobách s příslušnými právy a povinnostmi.“ K otázce bychom se ale neměli stavět jako k hrozbě, podle níž celou Zemi ovládnou roboti a podmaní si lidstvo. Digitální ekonomika je příležitost a tu bychom si neměli nechat ujít tím, že ji svážeme regulacemi - jinak se jí chopí naši konkurenti. Uvítala bych tak namísto regulatorní restrikce třeba posílení investic do oblasti vědy a výzkumu.
