Porody „počesku“ po Česku i ve Francii…

„Co to pořád máte s těmi porody?“ Na svoji francouzskou kamarádku jsem se podívala s obavami o její duševní zdraví.  Pak mi to ale došlo, ve Štrasburku proběhlo u Evropského soudu další kolo na téma domácí porody v Česku. 

Informace se očividně dostala i mezi ty, kteří o nás doteď věděli zhruba: Praha, Havel a pivo. Případ jsem trpělivě popsala, vyvrátila pochybnosti o šikaně rodiček a při loučení už nás snad kamarádka nepovažovala za národ Herodesů.

Verdikt soudu tak jako tak padne až za mnoho měsíců, počkejme si na něj. Pokud by dal za pravdu porodním asistentkám, může pozměnit porody v Evropě. Nejsme totiž jediní, kdo domácí porody nepovoluje (resp. nehradí ze zdravotního pojištění), v jednotlivých zemích Evropské unii řeší problematiku různě a rozhodnutí Evropského soudu by tak mohlo zahýbat legislativou i jinde. Já osobně bych na to ale nevsadila! Navíc i jako laik s „pouze“ dvojnásobnou osobní zkušeností s porodem mám jasno.

Sama jsem stála před rozhodováním, zda rodit (v prvním případě) v Bruselu, (v druhém) ve Francii, nebo v Česku. V obou případech jsem se rozhodla pro porod v Praze. V porodnici – abych byla přesná. Jestli pro mě bylo něco důležité při výběru porodnice, pak to bylo vybavení špitálu pro případ jakékoli zdravotní komplikace dítěte. Nerozhodovala jsem se podle toho, jestli budu rodit v pohodlí a komfortu, ale jestli by v případě – nedej bože – jakéhokoli problému byl po ruce někdo, kdo by si s ním věděl rady. Při vší úctě, kterou chovám k porodním asistentkám a jejich schopnostem, nikdy nemohou nahradit plně vybavenou a na všechny případy vybavenou nemocnici. A pokud toto zázemí může stát byť za jedním zachráněným životem dítěte či rodičky ročně, pak je opodstatněné. Je to důvod proč rodit v porodnici.

Vždycky je možné něco zlepšit, komunikaci, přístup, medikaci… Určitě každý z nás najde ve svém okolí rodičku, která s péči v porodnici nebyla spokojena. Schopnost řešit poporodní komplikace, resp. jedna z nejnižších novorozeneckých úmrtností na světě ale řadí Česko mezi země, z nichž by si jiné spíš mohli vzít příklad. Ne naopak. 

PS V diskuzi pod článkem očekávám invektivu na EP, že teď už o nás kromě „Praha, Havel a pivo“ znají v Unii i „Ransdorf“. Tak to sem raději napíšu sama…:) Hezký den!