Není na co čekat

Vztahy Evropy a Ruské federace se v posledních měsících dostaly na bod mrazu a rychlostí světla mířily ještě níže. Další vyostření situace bylo zastaveno až křehkou dohodou mezi Ukrajinou a Ruskem z posledních dní. Politická debata, která se vedla před i po tomto milníku, se stále upíná k jedinému – k navrženým sankcím. Na základě všech dosavadních zkušeností, kterých Evropa v posledních letech s Ruskou federací nabyla, bychom však podle mého soudu měli upnout politické a diplomatické snažení zcela novým směrem – k hledání nových obchodních příležitostí na jiných mimoevropských trzích. Komplikovanost vztahů s naším největším východním partnerem se v historicky krátké době ukazuje opakovaně. V živé paměti máme jistě všichni například napjatou situaci ohledně dodávek plynu do Evropy, jejichž omezení hrozilo v době předsednictví ČR Evropské unii. Výsledkem tehdejší krize bylo hledání nového zajištění dodávek plynu na starý kontinent. Jaká opatření budeme hledat po současné krizi?

Jen pro názornost, zhruba stovka českých firem oslovených v průzkumu Svazu průmyslu a dopravy ČR uvádí výši přímých okamžitých dopadů těchto opatření na zhruba 10 miliard korun, v případě déle trvající krize hovoří o ztrátách o řád vyšších, některé z nich dokonce o možné likvidaci. Ještě závažnější je ale situace u našeho největšího obchodního partnera – v sousedním Německu. V Ruské federaci je aktivních 6 000 německých společností, což je více než ze všech ostatních zemí EU dohromady. Pro SRN to znamená 300 000 zaměstnanců, jejichž pracovní místo přímo či nepřímo závisí na vztazích s RF. Další příkladem je Velká Británie, z níž každé desáté vyrobené auto mířilo v loňském roce na ruský trh.

Jednou z oblastí silně poznamenanou dopady jak evropských, tak také ruských sankcí je zahraniční obchod. Jakkoliv Rusko není ani z hlediska ČR ani z hlediska EU největším odbytištěm pro exportéry, zůstává jednoznačně jedním z velmi důležitých obchodních partnerů. Na základě všech dosavadních zkušeností, kterých Evropa v posledních letech s Ruskou federací nabyla, bychom měli tento fakt přehodnotit a zcela otevřeně se snažit o dlouhodobou strukturální změnu, která by nám umožnila omezit naše vzájemné obchodní vztahy s RF a vytvářet je naopak s těmi regiony a zeměmi, s nimiž lze vybudovat stabilní, spolehlivé a dlouhodobé podmínky pro vzájemně výhodný obchod.

Česká vláda vytvořila pracovní skupinu, která dostala za úkol identifikovat alternativní trhy pro exportéry, jimž se uzavírají příležitosti v Rusku. Seznam těchto zemí je vcelku dlouhý, nicméně jeho přidaná hodnota spočívá zejména v tom, že poskytuje určité okamžité, ad-hoc, krizové řešení nastalé situace. Nenabízí už onu strukturální, kvalitativní změnu celého systému zahraničního obchodu. Dle mého názoru také proto, že česká vláda nemá k dispozici dostatek nástrojů, jak takovou systémovou reformu uskutečnit. Takovými prostředky je ovšem vybavena Evropská komise, která cestou obchodní politiky EU formuje na globální úrovni prostředí pro vzájemné komerční výměny a je schopna takto poskytnout základ řešení pro všech dvacet osm členských zemí, včetně ČR.

Komise reprezentuje v mezinárodních obchodních vztazích jednotný trh o více než 500 miliónech obyvatel, což má pochopitelně svou váhu. Na základě mandátu unijních zemí realizuje obchodní politiku s cílem hledat a vytvářet nové tržní příležitosti a generovat tak hospodářský růst, včetně pracovních míst. To se děje především cestou vytváření strategických partnerství, např. ve formě dohod o volném obchodu. A právě tímto směrem bychom měli v dnešní komplikované situaci napnout své síly

Dalším argumentem pro to, aby byla Komise hlavním aktérem v této oblasti, je možnost přistupovat k řešení komplexně. V tomto bodu mám velká očekávání od nastupujícího kolegia komisařů pod vedením předsedy Junckera. V aktuálních debatách o reakcích na ukrajinskou krizi se neustále skloňují pojmy jako sankce, energetická bezpečnost, obchod se zemědělskými produkty, či zhoršující se humanitární situace. Evropská komise má ve svém portfoliu významné kompetence ve většině z těchto oblastí. Realizuje v nich své dlouhodobé politiky. Jsem přesvědčena, že avizovaný nový styl práce příští Komise, která bude v rámci tematických clusterů komplexně řešit problematické sektory, může být otestován právě na ukrajinské krizi. Koherentní přístup může daleko efektivněji postihnout jednak cílené sankce, které Rusko opravdu pocítí, a na druhou stranu neoslabovat citlivé oblasti unijní ekonomiky. Pochopitelně toto všechno v rámci mandátu stanoveného členskými zeměmi a dohledu nás, volených představitelů v Evropském parlamentu.

Právě proto jsem se rozhodla přenést naši českou debatu o dopadech sankcí a hledání nových odbytišť na půdu EP. Dne 24. 9. pořádám v EP své první veřejné slyšení na téma protiruských sankcí a reakcí v rámci realizace obchodní politiky EU. Je to zároveň první slyšení v EP na toto téma. Pozvala jsem na něj zástupce Evropské komise a zároveň také představitele podnikatelského sektoru. Za ČR pozvání přijal Radek Špicar, místopředseda Svazu průmyslu a obchodu. Cílem slyšení a debaty by mělo být vyslání jasných impulsů pro vytváření nové obchodní politiky EU, jejíž otěže by měla v nadcházejících letech držet komisařka, švédská liberálka, Cecilia Mälmstrom.